Tribotechnické listy

 

 

Voda vhodná k ředění provozních kapalin

Relativně dlouho po nás výrobci provozních kapalin požadovali používat k ředění výhradně destilovanou, potažmo demineralizovanou vodu. Podle nejnovějších informací se však ukazuje, že používaní silně deionizované vody k naředění koncentrátů zimních kapalin do ostřikovačů nebo nemrznoucích chladicích kapalin není úplně vhodné.

 

Koncentráty provozních kapalin
Provozní kapaliny pro osobní automobily s nemrznoucími účinky se prodávají nejčastěji jako koncentrát. U chladicích kapalin je to obvykle výhradní záležitost, která šetří náklady za prodej a převoz obyčejné vody, i za produkci větších obalů. V případě kapalin do ostřikovačů záleží na jejich prodejní koncentraci - deklarovaném bodu tuhnutí. Dá se ale předpokládat, že v případě -80°C nebo -40°C je zákazník nepoužije v neředěném stavu. Jednak si uživatel může vhodným ředěním zvolit požadovaný bod tuhnutí a také se tím snižují náklady, neboť si uživatel nekupuje vodu, kterou má obvykle bez problémů k dispozici. Pokud se vrátíme k chladicím kapalinám, voda přináší k nemrznoucí vlastnosti koncentrátu (glykolu) několik výhod, jako je snížení viskozity, zvýšení teplené kapacity, ale i paradoxně snížení bodu tuhnutí k nižším záporným hodnotám, neboť až s určitým obsahem vody (okolo 40-50%) dosahuje koncentrát chladicí kapaliny (glykol) maximální nezámrzné teploty pod -40°C. Nelze opomenout i ekologický přínos vody po naředění směsi, kdy se z nemrznoucího koncentrátu - glykolu - doposud hořlaviny IV. kategorie, stává, díky zvýšení teploty vzplanutí a pěnivosti, nehořlavá kapalina. Navíc voda zvyšuje dávku potřebnou ke vzniku otravy po požití jinak zdraví škodlivého Ethan-1,2-diolu.

 


Destilovaná voda
Požadavky na destilovanou vodu přináší v podstatě pouze norma ČSN 68 4063, ale ta se týká laboratorní destilované vody s krátkodobou spotřebou. Ostatně i požadavek na měrnou elektrickou vodivost méně než 5 μS/cm tam uvedený, dokáže plnit málokterá balená destilovaná voda. Tím spíše pak na konci své záruční doby, která je obvykle 24 měsíců. Bohužel tento parametr není jednoduché stanovit, a zůstává tak na uživateli, jaké značce vody dá v tomto případě přednost. Obtížnější to má tím spíš, že většina destilovaných vod, vyskytujících se na trhu, vůbec neprošla varem - tedy destilací, ale pouze byla zbavena iontů. Jde tedy o vody demineralizované, obvykle takové, které podstoupily jen reverzní osmózu, což je levnější proces než destilace. Termínem „destilovaná" pak tedy někteří výrobci těchto vod zákazníka pouze klamou.

 


Nečistoty ve vodě
Kupování deionizované vody k ředění provozních nemrznoucích kapalin by mělo zaručit, že máme větší jistotu její čistoty oproti vodě pitné. Kromě mechanického znečištění či jiných chemických příměsí, je tou nejzásadnější míra rozpuštěných vápenatých a hořečnatých iontů - tzv. tvrdost vody. Velká míra tvrdosti může způsobovat vylučování uhličitanu vápenatého v systému provozní kapaliny, kterou naředila. V případě kapalin do ostřikovačů
se může jednat zejména o optickou vadu, kdy dojde k zakalení nebo tvorbě úsad vlivem přítomnosti vodního kamene. Teoreticky také může snížit tato sůl průchodnost trysky kapaliny do ostřikovačů, nebo snížit účinnost přítomných detergentů. U chladicích kapalin je však vodní kámen mnohem větší zhoubou a v extrémním případě může jeho vylučování z roztoku snižovat přestup tepla, což je u teplosměnného systému dost podstatná záležitost. Ostatní příměsi, jako chloridy a sírany, zase mohou přispívat ke korozi kovových součástí systému. Pro vyrovnání se s určitou mírou tvrdosti vody by však většina chladicích kapalin a u kvalitnějších i v případě zimních kapalin do ostřikovačů, měla být vybavena aditivy, která se se zvýšenou tvrdostí vody vyrovnají. Jedná se o chelatační činidla, látky které váží vápenaté a hořečnaté ionty do ve vodě rozpustných komplexů.


Požadavky norem na vodu
Přesto může být pro někoho překvapením, že současné poznatky vedou k preferenci vody, nikoliv úplně demineralizované, ale spíše jen změkčené. Nejprve se definice vhodné vody k ředění objevila u chladicích
kapalin - v normě koncernu Volkswagen TL 774 ve verzi z roku 2009. Kde se mimo jiné v deseti parametrech definuje kvalita vody, která je vhodná pro ředění moderní nemrznoucí chladicí směsi. Poté byla obdobná tabulka uvedena i v normě TL 52164 pro zimní kapaliny do ostřikovačů. Tam není pouze uvedena hodnota pro maximální koncentraci fluoridů. U této normy pak byla ještě v roce 2010 snížena povolená míra chloridů na poloviční koncentraci oproti maximální hodnotě pro chladicí kapaliny. Další informace o požadavcích na kvalitu vody lze pak už najít jen u mezinárodních standardů ASTM, zejména v normách pro chladicí kapaliny výkonných přeplňovaných
motorů. Tam jsou sice limitní hodnoty uváděné již od osmdesátých let minulého století, ale oproti normám VW TL jen pro několik parametrů. A zatímco na hodnotu pH jsou velmi tolerantní, pro obsah chloridů či síranů mají nižší požadavky (zejména ASTM D4985) než normy německé automobilky, stejně tak jako v celkové tvrdosti vyjádřené v maximální povolené koncentraci CaCO3.

 


Čím tedy ředit?
Tou nejlepší volbou není voda destilovaná, pokud jí tak můžeme nazvat, ale spíše voda měkká, nezbavená veškerých iontů, jež by do sebe mohla po přítomnosti v systému znovu vstřebávat a nejenom tak snižovat účinnost obsažených inhibitorů koroze, ale přímo ke korozi i přispívat. Komplikací však může být takovou vodu si opatřit. Ne asi tak pro chemika, jenž by vhodným smíšením demineralizované a vody pitné dosáhl nejproblematičtější hodnoty, a to měrné elektrické vodivosti v rozmezí 100 - 500 μS, kterou by si přesně změřil. Na trhu však ve spotřebitelském balení vodu s takovými parametry nenaleznete. Je ale nutné být trochu opatrný se striktním dodržováním všech požadavků. Jak je zřejmé z tabulky č. 1, jsou jisté rozdíly v požadavcích mezi největší evropskou automobilkou a americkými normami. Bezpochyby zásadními parametry jsou hodnota pH, tvrdost vody a obsah chloridů a síranů. V tomto ohledu, pokud by měl zákazník volit mezi destilovanou vodou nebo vodou pitnou z řádu, větší jistotu nalezne u demineralizované vody než u vody určené k pití. Menším rizikem pro provozní kapalinu je totiž určitě nižší měrná elektrická vodivost, než potenciální přítomnost chloridů či síranů, jež podporují korozi, v pitné vodě. Typu použité vody však nelze přikládat až takovou důležitost, jak by se mohlo zase zdát. Pokud nepoužijete k ředění vodu ze studny, nebo jinak znečištěnou či extrémně tvrdou, můžete toho zkazit méně, než špatným výběrem kvalitní nemrznoucí kapaliny odpovídající požadované normě nebo typu vozidla.

 


Text : Ing. Jan Skolil,
Foto: CLASSIC Oil s.r.o., Kladno

 

 

Späť

 

Pridať komentár

* :
* :
* :
9 + 5 =
Odoslanie formulára

TriboTechnika 4/2019

TriboTechnika_4_2019 by TechPark Vydavatelstvo on Scribd